Vážení sportovní přátelé,          (100 let od založení klubu – 25.5. 2021)

Sportovní klub Doubravan Újezd si roce 2021 připoměl 100. výročí od svého založení. Dovolte, abychom si touto zprávou alespoň trochu připomněli historii Doubravanu.

Význam sportovního zápolení není nutné zdůrazňovat, tuto myšlenku začal propagovat Tyrš a jiní pokrokoví nadšenci. Ve městech se sportovalo ještě před 1. světovou válkou, na venkově to bylo až po ustanovení samostatnosti Československa.

V naší obci sociální demokracie založila Dělnickou Tělovýchovnou Jednotu (DTJ), komunisté FEDERATIVNÍ DTJ. Sokol byl založen v naší obci až v roce 1938. Nejsilnější byla Dělnická tělovýchovná jednota, která vlastnila i hřiště. Cvičitelé nacvičovali různé akademie a veřejná cvičení. Taktéž přebory v atletice probíhaly na hřišti za účasti okolních jednot. Propagovala se hlavně česká házená.

              Mimo tuto činnost přitahoval mladé chlapce fotbal – neboli kopaná. V každé volné chvíli se kopalo do hadráku a jak jinak než bosi. Velkými idoly byli hráči pražských fotbalových klubů – Sparty a Slavie. Hlavní zprávy o dění ve fotbalovém světě přiváželi dospělým chlapcům hlavně ti staří, kteří pracovali v Praze. Byli to: Karel Hlavatý, který pracoval jako zámečník, Josef Puchmertl který byl číšníkem u Pinkasů a František Puchmertl pracující jako typograf. A právě tito nadšenci byli také prvními, kteří přišli s myšlenkou ustavit fotbalový kroužek v naší obci.

Tito a řada dalších mladých lidí se sešli 25. května 1921 večer, aby na ustavující schůzi založili vysněný fotbalový kroužek. Schůzi řídil Karel Hlavatý, kterýžto uvítal přítomné, nastínil význam kroužku, který zakládá, poukazující na obce menší než Oujezd.

Byl zvolen výbor ve  složení:

Předseda : Karel Hlavatý

Jednatel: Josef Puchmertl

Pokladník: Richard Hlavatý

Zapisovatel: Josef Moutelík

Fotbalový kroužek byl takto založen a dostal název Doubravka dle populárního názvu hájovny a středověké tvrze. Kroužek byl přihlášen do Podbrdské župy fotbalové (PŽF), která byla tento rok založena a měla sídlo nejprve v Hořovicích později ve Zdicích.

Na první členské schůzi se sešli snad všichni mladí chlapci z obce. Byly vyjasněny některé organizační věci, mimo jiné, že členem se může stát každý, kdo dovršil 16 roků.

Byla navržena sestava v tomto složení: A MUŽSTVO: Altman Josef, Drvota Jindřich a Karel, Hlavatý Richard, Fíkar František, Moutelík Josef, Lancinger Jan, Ptáček Josef, Nový František, Valdhanz Jan a Volf Alois, kapitánem byl Drvota Jindřich. Dále byla ustavena rezerva: Bernášek Josef, Hatina Richard, Křivánek Jaroslav, Podzimek Antonín, Šlepr Matěj, Toman František, Volf Jan, Puchmertl František a Josef, který byl také kapitán.

         Začátky kroužku nebyly lehké. Hlavně bylo zapotřebí peněz. Ty se získávaly z příspěvků, zápisného a měsíčních poplatků, konáním zábav i z pokut. Bylo dohodnuto, že za neslušný výraz a chování se platí pokuta 20haléřů. Nutno podotknout, že kroužku věnoval do vínku hořovický pan hrabě 200 korun.

         Z počátku se hrálo ve vlastních košilích a trenýrkách. Kopačky se zhotovily ze starých šněrovacích bot. Na podrážku se přibily kožené špunty a bylo hotovo. Klubová barva byla bílá a černá, svisle pruhovaná. Ještě téhož roku byl dosavadní název změněn na SK DOUBRAVAN.

Pětileté výročí trvání klubu bylo oslaveno velkou slavností se sportovním programem. Odpoledne se šlo průvodem obcí na hřiště, kde členové DTJ předvedli ukázky závodů lehké atletiky, prostných a různých her.

         V té době měl Doubravan dobrý zvuk. Měl nejlepší obranou trojici, která reprezentovala hořovicko proti příbramsku. Byli to: brankář Jan Brotánek, dále Alois Procházka a Josef Altman. Při oslavě desetiletého jubilea v roce 1931 byla klubu odevzdána vlajka Podbrdské župy fotbalové. Mimochodem, tato vzácná relikvie se uchovala až do dnešní doby a k vidění je v klubovně.

         Sestavu Doubravanu v letech 1930 – 1936 tvořili: Šilhavý Oldřich, Hasman Jan, Procházka Václav, Suttr Jan, Lancinger Jan, Ptáček Josef, Abrhám František Václav a Josef, Kadeřábek Antonín, Mareš Bohumil a Jan, Příhodové Josef, František a Karel, Volf František a Jan.

         V roce 1936 se konaly oslavy k 15. výročí založení klubu. Byl sehrán turnaj o pohár věnovaný Čeňkem Šilingrem, majitelem pivovaru v Cerhovicích. Nutno vzpomenout jeho vlastenecké činnosti v následujících letech okupace. Byl členem obrany národa. Při zatýkání byl zastřelen i se svojí ženou.

         Sestava v letech 1936 – 1940: Pražák Jaroslav, Kejzlar František, Moutelík Václav, Jíňa Antonín, Sužte František, Vykysalý Karel, Šváb Václav, Abrahámn František, Matějka Josef, Volf Fratišek, Lancinger Jan, Příhoda Karel a nejmladší benjamínek Václav Pokorný zvaný Punťa.

         V roce 1939 byla naše republika obsazena fašistickým Německem. Tělovýchovné spolky byly rozpuštěny, ale i tak se mládež bavila na hřišti i mimo něj.

V roce 1941, kdy klub existoval 20 roků, se výročí oslavilo pouze vzpomínkou, tak jak to válečná situace dovolovala. V té době měl Doubravan dobré mužstvo. Nejúspěšnější byl rok 1943, kdy se stal vítězem 2. třídy a postoupil do 1. třídy Podbrdské župy. Zasloužili se o to tito hráči: Mraček František, Příhoda Karel, Jíňa Antonín, Volf František, Vlach Oldřich, Vokurka Josef, Prokop Antonín, Hošek Jaroslav, Tuček Miloslav, Pokorný Václav, Matějka Josef, Moutelík Václav a Příhoda Miloslav. Během soutěže posílil soustavu populární brankář František Čálek, který byl zakoupen z ligového SK Nusle za finanční pomoci Bohumila Hatiny. V této době se fotbal zpopularizoval. Počet diváků vzrostl z desítek na stovky. Svědčí o tom utkání se Slavojem Osek, který tehdy sestoupil z divize a jehož výsledek 1:1 vidělo 1200 diváků.

Nutno připomenout, že v této době se hrála první třída, divize a liga. Utkání v této třídě byla náročná. Mužstvo dojíždělo do vzdálených míst: Dobříše, Milína, Příbrami… Jezdilo se vlakem, nákladním autem a na kolech. Takto hrál Doubravan rok. Další soutěž byla v důsledku konce války zastavena.

         Další ročník se hrál až v sezóně 1945-46, kdy skončila válka. Doubravan však na soutěž nestačil a začal sestupovat.

         Dne 7. července 1946 vzpomněli fotbalisté SK Doubravan 25. výročí založení klubu. Dopoledne se konala slavnostní členská schůze. Odpoledne mělo být sehráno několik fotbalových zápasů, ale ty se nekonaly pro nepříznivé počasí.

         V roce 1948 se podařilo postoupit do 1. třídy. Podbrdská župa byla zrušena a zavedena nová soutěž v rámci okresů. V této době se vystřídali tito hráči: Kadlec Václav, Veigend Jindřich, Polívka Miloš, Volf František, Kučera František a Josef, Stočes Václav, Příhoda Miroslav, Palek Josef, Štochl Karel, Pokorný Václav, Palek Karel, Hasman Karel, Stojec Josef, Cipra František, Holovský Miroslav, Veverka Alois, Šnajdr Antonín, Procházka Josef, Šinkner Vlastimil, Drnec Jaroslav, Brikner František a Šefl Vladimír.

         V  roce 1953 se začalo s výstavbou nového hřiště. Nové hřiště bylo vybudováno během dvou let a zasloužili se o to výbor spolu s Místním národním výborem. Pozemek patřil Josefu Štefanovi, který jej jako příznivec klubu věnoval. Přivezlo se část oplocení a hlavě kabiny, které již dříve dovezli členové Dělnické tělovýchovné jednoty z vojenského objektu ze Strašic. V té době se hrálo na hliněném podkladu, který se postupně měnil v drnoviště. V nově utvořených soutěžích hrál Doubravan s průměrnými výkony ve třetí třídě.

         V roce 1960 se znovu měnila struktura mistrovských soutěžích a Doubravan byl zařazen do okresu Beroun. Stal se účastníkem nejnižší soutěže, tj. třetí třídy. Již v první sezóně nové soutěže 1960-61 zahrál výborně a k 40. výročí vzniku Doubravanu přišel postup do okresního přeboru. Jako nováček si Doubravan vedl dobře. Na podzim obsadil 4. místo a v jarní části to bylo ještě lepší, a z nováčka se stal málem favorit. Nakonec Doubravan skončil na 2. místě za Spartakem Žebrák, kde v posledním utkání prohrál těsně 3:2. V mužstvu se vystřídali tito hráči: Lukeš Bohuslav, Kučera Fr., Ernest Fr., Lukeš Jaroslav, Štochl Karel, Kučera Josef, Beran Jiří a Fr., Šváb Karel a Zdeněk, Hasman Karel, Hlavatý Jaroslav, Štika Josef a Szulo Josef, Zítek Jan, Stojec Josef, Puchmertl Jan, Matějka Jan a Fr., Kyncl Jan a Štochl Jan.

V okresním přeboru se hrálo dále, až se v roce 1969 dostavila krize. Hráči se nedostavovali k zápasům a hlavně netrénovanost způsobila porážky i s viditelně slabšími soupeři. A navíc jsme neměli brankáře. Podařilo se získat brankáře a trenéra v jedné osobě a to Václava Korejčíka z Komárova. Z osmého místa po podzimu jsme se probojovali až k zápasu o postup se Sokolem Cerhovice. První místo nám uteklo o jediný bod. O rok později k postupu chybělo 6 branek. Vytouženého prvenství se Doubravan dočkal za 5 let.

         V roce 1971 proběhla oslava 50-ti let trvání klubu. Oslava vyvrcholila utkáním Doubravanu s internacionály Sparty Praha. Utkání skončilo 2:2.

V dalších pěti letech si vedl Doubravan stále dobře. V průběhu soutěže posílil mužstvo dlouholetý hráč Buzuluku Komárov 45-letý Jaroslav Ječmen.

Historický mezník byl v sezóně 1976-77, kdy suverénně vyhrál okresní přebor a postoupil do I. B třídy. Na tomto úspěchu se podíleli tito hráči: Klier Fr., Ječmen st. a ml., Hasman Zd., Veselý Jan, bratři Ungrové, Polívka Miloš, Cajthaml Milan, Švarc Zdeněk, Řezáč Karel, Moutelík Jiří, Palek Vlastimil, Hnízdil Josef. Trenéry v té době byli Palek Josef a Polívka Miloš st., kteří ale v zápětí ze svých míst odstoupili a trenérem „A“ mužstva byl jmenován Puchmeltr Jan.

V následující sezóně 1977-78  Doubravan prodělal velkou zátěž, protože musel skončit, kvůli reorganizaci, v horní polovině tabulky, aby nesestoupil. Nakonec se to povedlo a Doubravan skončil na výborném 4. místě se ziskem 26 bodů (výhra znamenala 2 body).

V roce 1979 byla započata úprava hrací plochy. Mistrovská utkání se hrála v Cerhovicích, tréninkové hřiště bylo zřízeno u lesa. V této sezóně 1979-80 došlo k další reorganizaci a Doubravan postoupil ze 3. místa do I.A třídy. Podíleli se na tom tito hráči: Hůlka Jiří, Hrdlička Josef, Šlapák Jiří, Polívka Miloš, Pátek František, Ječmen st. a ml., Mravec Emil, Hasman Zdeněk, Štochl Jaroslav a Karel, Palek Vlastimil, Veselý Jan, Šváb Zděnek, Moutelík Jiří, Ungr Pavel a Tauš Jan. Trenérem byl již zmíněný Puchmeltr Jan.

Po dvou letech začala platit nová struktura soutěží a Doubravan byl přeřazen do krajské soutěže. V této soutěži se Doubravan pohyboval ve středu tabulky. Poprvé v historii se utkal v mistrovské soutěži s Hořovicemi, porazil silné celky Březnice, Hostomic, Žebráka a Dobříše.

V roce 1982 nastaly potíže s brankářem a tak se z jinak výborného útočníka Vlastimila Palka, stal brankář. Je nutno říci, že tato volba byla mimořádně zdařilá. Dále bylo mužstvo posíleno Ladislavem Kolářem z Cheznovic a Jiřím Vonderkou z Olešné.

V roce 1985 posílili mužstvo ještě Bohuslav Kalina a Ladislav Šubrt z Drozdova a Karel Mužík z Tlustice. S takto posíleným kádrem se Doubravan umístil v podzimní části soutěže na prvním místě s jednobodovým náskokem na Březnici a naskytla se tak historická šance postoupit do Krajského přeboru. K tomuto cíli byla také podřízena zimní příprava pod vedením Jiřího Vonderky.

V rozhodujícím utkání jarního kola jsme na svém hřišti, před návštěvou 400 diváků, zvítězili nad Březnicí 2:1, když branky vsítili Karel Fruhauf a Pavel Novák. Tím jsme si definitivně zajistili postup do Krajského Přeboru.

Na tomto vynikajícím úspěchu se podíleli: Palek Vlastimil, Mužík Karel, Šlapák Jiří, Polívka Miloš, Šubrt Ladislav, Štochl Karel a Jaroslav, Tauš Jan, Kopp Roman, Vonderka Jiří, Kalina Bohuslav, Kolář Ladislav, Novák Pavel, Mitterbach Milan, Ječmen Jaroslav, Fruhauf Karel a Cajthaml František. Trenéry byli Puchmertl Jan a Pátek František.

         V ročníku 1986-87 KP se střídaly těsné prohry s těsnými vítězstvími, ale bylo i dost remíz. Utkání byla těžká a soupeři kvalitnější, ale i přesto se dosáhlo několika cenných vítězství, např. jsme porazili Votice, Štěchovice, Čerčany a 2x Český Lev Beroun. Nakonec jsme obsadili 11. místo, ale vlivem reorganizace jsme sestoupili zpátky do I. A třídy. K záchraně nám chyběly dva body. Faktem zůstává, že Doubravan měl v té době nejlepší mužstvo na okrese. Před námi byli pouze divizní SK Hořovice a Královodvorské Železárny.

         Doubravan poté posílili tito hráči: Pavlové Kratochvíl a Velvarský ze Zaječova, Petr Frei z Cerhovic, Zdeněk Samec z Hořovic a Václav Kotva z Praskoles.

         V A třídách proběhlo další územní členění, takže jsme byli zařazeni do okresů Mladá Boleslav a Mělník. Cestování bylo únavné a ekonomicky náročné. Zajíždělo se například až do Bělé pod Bezdězem. V ročníku 1992-93 jsme sestoupili do I. B třídy.

         Podzim soutěže ročníku 1995-96 byl kritický. Doubravan měl po 11 odehraných zápasech pouze bod a byl na posledním místě tabulky. Do mužstva se vrátil Karel Štochl a z Hořovic byl získán Milan Jedlička. Na základě těchto změn a zvýšeným úsilím všech, došlo k podstatnému obratu, takže jsme krizi překonali a nakonec skončili na 9. místě!

Tehdejší sestava byla: Čepelák František, Šebek Martin, Procházka Pavel, Štochl Karel, Jaroslav, David a Radek, Jedlička Milan, Kyncl Marek, Novák Pavel, Pazdera Josef, Frei Petr, Ptáček Josef a Fruhauf Karel.

         U příležitosti oslav 75-ti let jsme si pozvali bývalé reprezentanty České Republiky a prohráli jsme 4:9.

         Od této chvíle bojoval Doubravan neustále o udržení. Krize se neustále prohlubovala a nakonec došlo v sezóně 1998-99 k sestupu do okresního přeboru. Je třeba říci, že to byl sestup zbytečný a pro mnohé nepochopitelný, protože po podzimní části soutěže se mužstvo umístilo na 4. místě a uvažovalo se dokonce po letech o návratu do I.A třídy. V jarní části ale mužstvo získalo pouhých 12 bodů a tak se stalo, že po 22 letech v krajských soutěžích jsme sestoupili do okresních soutěží. Je nutné ještě říci, že mužstvo mělo před posledním kolem ztrátu na 4. místo pouhé dva body, tak vyrovnané to bylo, ale bohužel jsme nezvládli poslední zápas v Rožmitálu.

         V letech 2001-06 se Doubravan pohyboval v okresním přeboru spíše ve spodní části tabulky. Tudíž výkony nebyly nijak přesvědčivé.

         Kádr mužstva tvořili tito hráči: Kučera František, Šebek Roman a Martin, Procházka Pavel, Pazdera Josef, Šimek Martin, Štochl Michal, Palek Milan, Ptáček Josef, Moutelík Petr, Kyncl Radek, Šmehlík Luděk, Teplý Tomáš, Krofta Karel, Štich David, Kotnauer Václav, Vokůrka Tomáš a Anýž Martin. Trenéry byli: Polívka Miloš, Puchmeltr Jan, Krofta Karel, Martinkovič Rudolf.

V letech 2007-11 hrál Doubravan velmi nevyrovnaně. Byl schopen porazit kohokoli, ale také s kýmkoli prohrát. Bylo to dáno i přístupem k tréninkům či zápasům. Vše vyvrcholilo v sezóně 2012/13, kdy jsme okresní přebor zachránit nedokázali. Od té doby se nám návrat mezi okresní elitu nepodařil a neustále se pohybujeme ve III. třídě a kvůli reorganizaci soutěží i díky lehkovážnosti hráčů se nám „podařilo“ v sezóně 2016/2017 propadnout až na úplné dno do IV. třídy, někdy nazývané také jako pralesní liga.

 V následujícím roce, v sezóně 2017/18, se nám podařilo vrátit zpět alespoň do III. třídy. Ale nebylo to vůbec jednoduché období. Jelikož jsme chtěli nadále udržet i „B“ tým, museli jsme přistoupit na podmínku, že obě mužstva budou mít uzavřený kádr a hráči v celé sezóně mohou hrát pouze za jedno mužstvo. Navíc každý tým musel být nasazen do jiné skupiny IV. třídy. Pro „A“ tým jsme trochu vypočítavě vybrali „berounskou“ skupinu, která byla sice náročnější na cestování, ale mysleli jsme si, že soupeři budou o něco snáze hratelnější, což se nám i potvrdilo a soutěž se nám podařilo vyhrát s náskokem 6ti bodů a ve 24 utkáních jsme nastříleli celkem 110 gólů.

V první sezóně (2018/2019) opět ve III.třídě jsme měli výsledky hodně nevyrovnané, ale ty horší převládali. O záchranu v soutěži jsme strachovali až do posledního kola. Nakonec jsme skončili na 11. místě ze čtrnáctičlenné tabulky.

V další sezóně 2019/20 se nám dařilo o poznání lépe a po podzimní části jsme byli na 4. místě se ziskem 26ti bodů. Bohužel jarní část sezony nebyla odehrána kvůli coronavirové pandemii a tak zůstala v platnosti tabulka po podzimní části.

Sezóna 2020/21 se také nedohrála vzhledem k pandemii a zavedeným epidemiologickým opatřením.

         Krátce o dalších mužstvech klubu

Naše „B“ mužstvo bylo přihlášeno v roce 1979 a hraje bez přestávky dodnes. V roce 1983 postoupilo do okresního přeboru a tam setrvalo až do roku 1993. Nyní hraje až poslední 4. třídu a dosahuje střídavých výsledků.

Dorostenci začali hrát mistrovské soutěže v 50-tých letech. Nikdy nebylo dost hráčů a také vedoucí často chyběli. V několika letech dorost vůbec neexistoval. Sezona 2010/2011 se však dorostu Doubravanu nadmíru povedla a suverénně vyhrál okresní přebor. Bohužel následující rok, opět z nedostatků hráčů jsme dorostenecké družstvo zrušili a dodnes ho nemáme.

Žákovské družstvo začalo hrát v 60-tých letech příležitostnými zápasy. Organizovanou činnost a hlavně pravidelné tréninky zavedl a dlouhá léta provozoval vedoucí Jaroslav Král. Značná část hráčů 1. mužstva, které dosahovalo výborných výsledků, byli jeho odchovanci. S žákovským mužstvem to bylo jako s dorostem. Potýkali jsme se s nedostatkem hráčů a momentálně žádné družstvo žáků ani přípravky nemáme.

V roce 2020 byl při sportovním klubu založen a registrován u Českého atletického svazu oddíl atletiky, jehož členové se zaměřují na běžecké aktivity.

Ve výboru Doubravanu pracovali v uplynulých 20.letech:

Předseda: Netrh Zdeněk, Štika Petr

Místopředseda: Puchmertl Jan

Sekretář: Štich Václav ; Ptáček Josef

Pokladník: Kyncl Václav, Kyncl Marek

Členové: Fruhauf Karel, Teplý Václav, Šlapák Jiří, Krofta Karel, Valta Jiří, Štochl Milan, Kácha Vlastimil, Šebek Roman, Petr Moutelík, Petr Leksa a Pavol Lukačovič.

 

Vážení přátelé, uplynulo 100. let od založení SK Doubravan a fotbalový život jde dál. Někdy v pohodě a někdy méně úspěšně, ale tak už to ve sportu bývá. Je ale potřeba se někdy zamyslet nad uplynulými léty a vzpomenout těch, kteří se dnešního jubilea nedožili!

Od Karla Hlavatého, Josefa a Františka Puchmertla, bratry Drvotovými z hájovny Doubravka až k Františku Brücknerovi. Tento neúnavný funkcionář a dlouholetý předseda, táta klubu, jak se mu právem říkalo, pracoval a ze všech sil usiloval o rozkvět Doubravanu. Dále Josef Kučera, neúnavný hráč, dlouholetý předseda a nadšenec. Jaroslav Král, velký talent pro stmelení těch nejmenších. František Pátek, který svou hrou na kytaru dokázal týmu dát vždy dobrou náladu. Dále jsou to František Holman, Štika Josef, Šváb Karel, Ptáček Jaroslav, Pichl Josef, Šnajdr Antonín a řada dalších, kteří vykonali pro Doubravan mnoho užitečné práce.

V novodobé historii nesmíme opomenout dlouholetého trenéra a nebojím se říct i novodobého tátu klubu, který hrozně nerad prohrával, Jendu Puchmertla, dále pak nenapodobitelného a všemi mastmi mazaného Jirku Kučeru, velké zpěváky a parťáky Miloše Polívku a Jiřího Vonderku,i na dlouholetého hráče a neúnavného bojovníka Milana Kyncla. Dále jsou to členové klubu a věrní fanoušci František Štochl, Jenda Kyncl, František Kácha, nedávno zesnulý Petr „Venda“ Kyncl a další a další. Promiňte, pokud jsme někoho opomenuli jmenovat.

Na závěr mi dovolte, abych využil tohoto jubilea k vyjádření poděkování všem, kteří svou poctivou prací a výkony na hřišti přispívají k rozkvětu kopané a sportu v naší obci. Jsou to nejenom členové klubu, hráči, trenéři a členové výboru, ale také naše rodiny, manželky a přítelkyně. Nesmím zapomenout například na Josefa Kučeru, který se nám dlouhá léta stará o praní dresů a lajnování hřiště. Velké poděkování si v dnešní nelehké době zasluhují i naši partneři, kteří nám pomáhají se zajištěním finančních prostředků potřebných pro chod klubu. Za všechny budu jmenovat hlavně Obec Újezd.